Camille Flammarion

Nicolas Camille Flammarion
Nicolas Camille Flammarion (1883)
Rodné jméno	Nicolas Camille Flammarion
Narození	26. února 1842 Val-de-Meuse
Úmrtí	3. června 1925 (ve věku 83 let) Juvisy-sur-Orge
Místo pohřbení	Park Camillea Flammariona (48°41′36″ s. š., 2°22′21″ v. d.)
Povolání	astronom, spisovatel, balonář a autor sci-fi
Alma mater	seminary of Langres (do 1856) Association polytechnique
Témata	astronomie
Významná díla	Koprník a soustava světová
Ocenění	Montyonova cena (1880) rytíř Řádu čestné legie (1881) Cena Julese Janssena (1897) důstojník Řádu čestné legie (1912) komandér Řádu čestné legie (1922)
Manžel(ka)	Sylvie Pétiaux (1874–1919) Gabrielle Renaudotová Flammarionová (1919–1925)
Rodiče	Jules Flammarion a Françoise Lomonová
Příbuzní	Berthe Flammarionová, Ernest Flammarion a Anne-Marie Flammarionová (sourozenci) Jean Vaillant (synovec)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolas Camille Flammarion (26. února 1842 Montigny-le-Roi – 3. června 1925 Juvisy-sur-Orge)^[1] byl francouzský astronom, přírodovědec a spisovatel.

Svými díly se zasadil o popularizaci vědy, a to nejen astronomie, ale také například meteorologie či geologie. Většina jeho děl byla záhy po francouzském vydání přeložena do češtiny. Flammarion se dokonce stal na nějaký čas jedním z nejpřekládanějších autorů do češtiny (většinu jeho spisů do češtiny přeložil literární a divadelní kritik Jindřich Vodák). Dvě okolnosti však zapříčinily, že na něj vědecká obec téměř zanevřela (zmínka o něm se již neobjevuje ani v současné Všeobecné encyklopedii Diderot). Tou první byly jeho fantastické romány, které zpracovával podobně jako svá vědecká díla, a protože se sám nikdy nepovažoval za spisovatele, nedokázal či nechtěl přísně oddělovat své fantastické romány od vědeckých děl. Druhou okolností, jež vedla téměř k zatracení jeho jména i díla, byl jeho zájem o posmrtný život a projevy duše; tomuto vědeckému bádání se ke konci života věnoval se stejnou vervou jako bádání přírodovědeckým dříve.